To čo možno hľadáte, tu nájdete...

To čo možno hľadáte, tu nájdete...

Domácí výroba plošných spojů fotocestou

Jakub Kákona, Jan Lafata, Milan Horkel

Domácí výroba plošných spojů fotocestou, naše zkušenosti a ověřené postupy, od surového materiálu k hotové osazené desce.

 

 

 

 

Úvodem

Výroba plošných spojů je technologický proces náročný na přesnost, čistotu, vybavení a zkušenosti. Tento dokument se snaží poskytnout všechny potřebné údaje k provedení známých a fungujících postupů vedoucích k vyrobení kvalitního plošného spoje podomácku.

Příprava desky

Střihání či jiné dělení desky

Výchozím materiálem je kuprextit což je sklolaminát po jedné nebo po obou stranách plátovaný měděnou fólií. Nejprve je potřeba desku upravit na vhodnou velikost. K tomu se nejlépe hodí padací nebo pákové nůžky. Kdo je nemá použije přímočarou pilu, lupínkovou pilku a podobně. Padací a pákové nůžeky dělají pěkné rovné a přesné střihy, na rozdíl od pily, kterou obvykle docílíme řez neurčitého tvaru.

Je vhodné lehce srazit hrany smirkovým papírem šikmo ze strany mědi, aby okraje po střihání či řezání nevyčuhovaly nad desku (nadzvedávání předlohy, pořezání prstů při mytí a podobně).

Desku vždy připravíme o něco větší, než je požadovaná konečná velikost. Obvykle stačí přidat 3-5mm na každé straně.

Střihání na pákových nůžkách Řezání strojní pilkou

V nouzi lze použít i nástroje jako jsou nůžky na plech nebo pilka na železo. Těmito nástroji ale nedosáhneme příliš dobrých výsledků, protože kroutí materiál a poměrně značně poškozují hranu desky.

Mimochodem, měděná fólie má nejčastěji tloušťku 35µm (ale běžné jsou i hodnoty poloviční i dvojnásobné). Měděná fólie se vyrábí tak, že se na otáčející vodivý buben galvanicky nanáší měď, která se na druhé straně oddělí. Proces je kontinuální. Samotnou měděnou fólii používají výrobci vícevrstvých plošných spojů ale o tom až někdy příště.

Čištění

Protože měděná vrstva kuprextitové desky nebývá dokonale čistá, často je mastná nebo zoxidovaná, musíme jí pořádně vyčistit. Nejlépe je vydrhnout desku pískem na nádobí. Je ovšem těžké určit ten správný, protože moderní drogistické obchody prodávají nepřeberné množství všelijakých náhražek a je potřeba vybrat něco co obsahuje skutečně (jemný) písek a pokud možno bez přídavku "aktivního chlóru". Nejlépe se osvědčila pasta na nádobí Toro. Dobré výsledky také vykazují přípravky na mytí "silně špinavých rukou" tedy něco na způsob známé Solviny.

Že je deska dostatečně čistá poznáme tak, že voda se na ní drží rovnoměrně po celé ploše a nemá tendenci tvořit jednotlivé kapičky. Vyplatí se raději čistit více než méně, protože zejména staré desky mohou být pokryty vrstvou, která je totálně nepájitelná.

Přípravek TORO Mytí desky

Po vydrhnutí desku dostatečně opláchneme čistou vodou a usušíme. Na desce nesmí zbýt žádné zbytky čistícího prostředku. Postup sušení pomocí hadru je sporný, protože se při otírání desky hadříkem stává, že některá vlákna zůstanou na ostrých hranách desky. Na druhou stranu se tím eliminují mapy, vznikající při vysrážení solí z odpařené vody, jak je tomu při sušení proudem vzduchu. Vysrážené soli vadí méně než zbytky vláken.

Fotocitlivá vrstva

Nanášení fotocitlivé vrstvy

Nanesení fotocitlivé vrstvy je proces neobyčejně náročný na čistotu a vadí zde jakékoliv zrníčko prachu. Ještě víc než zrníčka prachu vadí vlákna, protože dokážou přerušit spoj nebo vyrobit zkrat. Alternativně je možné použít desku s již nanesenou citlivou vrstvou. Ale je dost drahá a pokud se nám proces nepovede napoprvé, nemáme ho možnost opakovat.

Prach se vyskytuje ve dvou variantách. Obyčejný prach příliš nevadí protože se stane součástí emulze a pokud není motiv extrémně jemný tak nic nezkazí. Naproti tomu odpudivý prach od sebe fotoemulzi odpuzuje a vytváří tak ostrůvky bez emulze a to už zasahuje značnou plochu.

Prach na desce

Stříkání provádíme v čisté místnosti a desku těsně před stříkáním zbavíme čerstvě napadaného prachu tím, že ji celou setřeme předloktím. Kdo má jelenici může ji použít, hadr použít nejde protože pouští chlupy.

Emulzi Positiv 20 nanášíme na vodorovně nebo na mírně šikmo položenou desku sprejem z přiměřené, spíše menší, vzdálenosti. Pokud je v okolí teplo a stříkáme z příliš velké vzdálenosti lak zaschne dříve než dopadne na desku a už se nerozlije. Deska nesmí být zahřátá protože by se lak nerozlil. Nejlépe je pracovat v místnosti s teplotou pod 20°C. Positiv 20 je málo citlivý na žárovkové světlo (světlo neobsahuje modrou složku) takže je možné pracovat za běžného umělého osvětlení.

Stříkáme na jeden zátah. Pokud se nepodařilo pokrýt emulzí nějaký kousek plochy musíme ho dostříknout ihned. Dodatečné vylepšování moc nefunguje. Špatně nastříknutou vrstvu je lépe umýt a nastříknout znova a lépe.

Těsně po nastříknutí vypadá lak na desce "hrozně", ale pokud pracujeme správně dojde za chvilku (1-2 minuty) ke slití vrstvy a vznikne pěkný jednolitý povrch. Na obrázcích to moc nevynikne, ale v reálu je rozdíl značný. Pokud ke slití nedojde je třeba stříkat z menší vzdálenosti, snížit teplotu v místnosti a nebo snížit teplotu desky. Celá plocha by měla mít zhruba stejný odstín (tloušťku vrstvy). Stříkáme spíše tenkou vrstvu.

Stříkání emulze - těsně po nastříknutí Stříkání emulze - po slití za 2 minuty

Tato nejjednodušší metoda má ale dvě poměrně zásadní nevýhody. Jednak těžko dosáhneme rovnoměrné vrstvy, a potom těžko zaručíme dostatečnou čistotu do doby zaschnutí laku. Zlepšit to můžeme tak, že použijeme přípravek RGHE (Rotační Gravitační Homogenizátor Emulze). Jedná se o rotační zařízení v krabici. Stříká se na otáčející se desku ve svislé poloze.

Vytvrzení fotoemulze

Emulze po nanesení zavadá za několik minut a zasychá zhruba do hodiny. Aby fungovala je třeba, aby došlo k vytvrzení, což trvá 24 hodin při 20°C nebo 15 minut při 70°C . Nevytvrzená emulze se pozná podle toho, že se při vyvolávání prakticky hned smyje emulze z celé plochy.

Vytvrzování a skladování nastříknutých desek musí probíhat potmě.

Doba použitelnosti je značná, ale s postupující dobou se fotoemulze obtížněji vyvolává. Emulzi Lze bez problémů použít i po více než měsíci od nanesení, ale možná bude potřeba zvýšit koncentraci vývojky.

Výroba předlohy

Positiv 20 funguje tak, že vytvrzená vrstva fotoemulze se rozpustí ve vývojce pouze pokud byla osvětlena UV zářením. Neosvětlené části vývojce vzdorují. Předloha má černou barvu v místě, kde má emulze na desce zůstat a kde bude chránit měď před odleptáním.

Ideální předloha má tyto vlastnosti:

  • Vysoký kontrast v UV spektru
  • Vysokou ostrost a dostatečné rozlišení
  • Tvarovou stálost a přesnost
  • Motiv vytištěný zrcadlově tak, aby se přímo pokládal na emulzi desky (vzniká ostřejší kresba)
  • Možnost opakovaného použití

Než začnete tisknout z programu Adobe Acrobat zkontrolujte si, že není nastaveno zvětšování ani zmenšování stránky při tisku.

Druhy předloh a jejich kvalita

Předloha vysvícená na film

Filmová předloha je pro naše účely dokonalá. Jedinou nevýhodou je to, že si ji nepořídíme doma. Film vám vysvítí na osvitové jednotce v kterékoli profesionální tiskárně či grafickém studiu. Data se předávají ve formátu PDF (nebo PostScript), souborům ve formátu Gerber tiskárny a grafická studia nerozumí. Cena je obvykle do 100 Kč na A4. Důležité je správně se s obsluhou domluvit, že předloha má být vysvícená na té straně filmu, která se přikládá na plošný spoj (tedy zrcadlově). Vysvícení bývá skoro na počkání (například za dopoledne). Předlohu lze obvykle poslat mailem abychom nemuseli do tiskárny jít dvakrát.

Dokonalá filmová předloha

Profesionální výroba plošných spojů používá speciální filmy s definovanou vysokou tvarovou stálostí a osvitové jednotky (fotoplotry) pracující s velmi vysokou absolutní přesností. Dále obvykle potřebuje na filmu vhodné technologické okolí. Pro vícevrstvé desky je to nezbytné k sesazení vrtev přesně na sebe. Na druhou stranu rozumí Gerber a Excelon souborům a soubory PDF nebo PostScript nepoužívají. Je jiný svět za jiné peníze. Profesionální filmy od výrobců plošných spojů jsou velmi drahé.

Filmová předloha je jednoznačně nejlepší pro případ, kdy požadujeme vysokou kvalitu výsledného spoje, nebo budeme vyrábět více kusů. Vhodná je také pro plošné spoje, které jsou již odladěné a je pravděpodobné, že se v motivu delší dobu nebude nic měnit.

Motiv vytištěný laserovou tiskárnou na fólii pro zpětný projektor

Výhodou tohoto typu předlohy je její snadná výroba. Nevýhodou je poměrně špatný kontrast způsobený nedostatečným krytím, zvláště velkých ploch, a vysoká cena fólie.

Problematická fólie

Motiv vytištěný inkoustovou tiskárnou na fólii pro zpětný projektor

Tento typ má obvykle lepší krytí i když konkrétní hodnota závisí na kvalitě použitého inkoustu a tiskárny. Nevýhodou je ještě větší cena fólie do inkoustových tiskáren a značné náklady na inkoust.

Předloha vytištěná na pauzovací papír

Předloha na pauzáku

U tohoto typu předlohy je opět problém s krytím větších černých ploch. Cena za pauzouvací papír je podstatně nižší.

Pouze na vaše riziko: Strkat do laserové tiskárny cokoli, co není určeno pro tisk na laserové tiskárně je na vaše riziko. Postupuje se tak, že se kousek pauzáku přilepí ke stránce papíru kouskem papírové samolepky a to na té straně, která vstupuje do tiskárny jako první. Použijeme odstřižek ze samolepky pro tisk na laserové tiskárně. Při tomto uspořádání prakticky nehrozí uvíznutí v tiskárně.

Tisk na pauzák

Předloha vytištěná na obyčejný papír

Problémem je omezená průsvitnost papíru a opět nedokonalé krytí větších černých ploch. Při správném osvitu a vyvolání lze nicméně dosáhnout velmi dobré kvality výsledku. Větší plochy mědi bývají nedokonalé, jemné linie bývají bez problémů. Plochy lze snadno před leptáním vyretušovat lihovou fixou.

Papírovou předlohu je nezbytné těsně před osvitem "zprůhlednit" pomocí spreje Transparent 21.

Papírová předloha a zprůhlednění

Zlepšení kontrastu amatérské předlohy

Tisk laserovou tiskárnou na průhlednou fólii

Kontrast předlohy vytištěné laserovou tiskárnou na fólii zlepšíme tak, že celou plochu začerníme černým fixem na tabule (stíratelným) a opatrně setřeme kouskem vaty. Finta spočívá v tom, že barva fixy zůstane pouze v miniaturních dírkách mezi zapečenými zrníčky sazí laserového tisku. Kontrast kresby se tak podstatně zlepší. Tato metoda bohužel nefunguje uspokojivě pro jemné motivy jak je vidět na obrázku.

Předloha na fólii a aplikace fixu

Tisk laserovou tiskárnou na papír a pauzák

Předlohu vytištěnou laserovou tiskárnou na pauzouvacím nebo obyčejném papíře vylepšíme tak, že ji na nějakou dobu umístíme do výparů nějakého organického rozpouštědla, například acetonu. Dojde k nabobtnání a ke spojení jednotlivých zrníček černého barviva a tím ke zlepšení krytí tisku. Výborně se k tomu hodí velká Petriho miska s vloženou nesavou podložkou aby se předloha nenamočila. Rozpouštědla stačí pár kapek.

Předloha v parách acetonu

Doba působení velmi závisí na teplotě, druhu předlohy a toneru tiskárny. Správnou dobu je třeba vyzkoušet. Obecně volíme dobu co nejdelší ale nesmí se rozpít kresba. Pro tisk na kancelářský papír to bývá kolem 10 minut, na pauzovacím papíře se tisk prakticky nerozpíjí.

Osvícení desky

Osvěcovací přípravek

Papírovou předlohu je třeba zprůsvitnit pomocí zprůsvitňovače Transparent 21. Jedná se o lehké frakce na bázi ropy, které fungují tak, že papír je jakoby mastný a tím průsvitný. Po čase přípravek z předlohy vyprchá. Dáváme ho tolik, aby, pokud možno, nebyly bubliny mezi předlohou a plošným spojem.

Osvit fotoemulze

Při osvěcování položíme plošný spoj na tenký molitan, pak následuje deska kuprextitu s fotoemulzí, předloha a navrch položíme ploché sklo. Molitan zajistí rovnoměrné přitisknutí kuprextitu ke sklu.

Skladba vrstev při osvitu DPS.

Osvit oboustranného spoje

Pokud potřebujeme vyrobit oboustranný plošný spoj (motiv na obou stranách desky) připravíme si předlohu pro obě strany tak, že oba motivy přilepíme na kousek tenčího kuprextitu. Vytvoříme tak jakousi kapsu a máme zafixované polohy obou stran tak, aby motivy ležely správně proti sobě. Následně zasuneme do této kapsy kuprextit opatřený po obou stranách fotoemulzí a celek stiskneme mezi dvě skla. Tato dvě skla dočasně spojíme několika kolíky na prádlo a svítíme jednu a pak druhou stranu bez rizika vzájemného posuvu motivů.

Expozice dvoustranného motivu

Zdroj světla

Výrobcem je uváděna největší citlivost pro fotoemulzi Positiv 20 v rozsahu 340 až 420nm (UV-A) a potřebná expoziční energie zhruba 100mJ/cm2. V praxi se ukazuje, že typická expozice pro různé zdroje světla bývá v jednotkách až desítkách minut ze vzdálenosti cca 20cm. Expozici je třeba vyzkoušet pro konkrétní proces (výbojka, sklo, sušení emulze, předloha). Delší expozice nevadí pokud je předloha dostatečně kontrastní.

Jako zdroj světla se v současné době používají různé druhy výbojek a zářivek a proto zde připomeneme jednu základní věc. Výbojku nelze připojit rovnou na síť protože napětí na výboji je mnohem menší než napětí v síti. Tlumivka (nebo elektronický předřadník) funguje jako bezeztrátový srážecí odpor. Totéž platí i pro zářivky, které navíc mají startér, který zajistí zapálení výboje. Případný elektronický předřadník je v podstatě zdroj proudu.

Bezpečnostní poznámka: Nezapomeňte, že oči máte jen dvě a musí vám vydržet až do smrti. Do zdroje UV záření se nedívejte. Zejména pozor na výkonnější rtuťové výbojky bez luminoforu (bílé baňky).

Rtuťová výbojka 125W

Jedná se o známou výbojku pro horské sluníčko a dá se koupit jako náhradní díl.

Rtuťová výbojka 125W

Samotné horské sluníčko je nešikovné, protože má místo tlumivky topení. Proto jde topit, topit a svítit ale nejde jenom svítit. Použít se dá, svítí se cca 20 minut ze vzdálenosti cca 20 cm. Topení (infrazářiče) jsou ty dva světlé válce po stranách výbojky. Uvnitř je obyčejná topná spirála.

Horské sluníčko

Jen pro inspiraci. Ze staré mikrovlnné trouby se dá udělat jednoduchá a pěkná osvitová jednotka s časovačem. Je v ní spousta prostoru a minutka.

Jedna z možností realizace osvitu.

Výbojka 12W do stolní lampy

Celkem se osvědčila UV výbojka 12W do stolní lampy. Není třeba žádné speciální osvitové zařízení, stačí mít vhodnou stolní lampu.

UV zářivka

Svítí se ze vzdálenosti cca 20cm. Osvědčená expozice je cca 30 minut pro předlohu na papíře a minimálně 10 minut pro průhlednou filmovou předlohu.

Výbojka z pouličního osvětlení

Máme na mysli rtuťovou vysokotlakou výbojku 250W nebo 400W. Mezi amatéry se jich vyskytuje spousta, protože se postupně z veřejného osvětlení vyřazují a nahrazují se obvykle sodíkovými výbojkami. K výbojce patří tlumivka (podobně jako k zářivce) ale nepotřebuje startér. Výbojka nejde nastartovat pokud je rozehřátá. Po zapnutí se naplno rozsvítí za asi 10 minut.

Výbojka 400W

I když je tato výbojka opatřena luminoforem (na vnitřní straně vnější baňky), který převádí ultrafialové záření na viditelné, není třeba tuto baňku odstraňovat protože intenzita světla je pro náš účel dostatečná. Je to tak bezpečnější pro oči. Svítí se obvykle několik minut ze vzdálenosti 40 cm. Nutno vyzkoušet pro konkrétní případ.

Vyvolávání

Vyvolávání se provádí v roztoku NaOH (hydroxid sodný, louh sodný) při koncentraci 0,25mol/dm3 tedy 10g/l. Nenechte se zmást návodem na spreji Positiv 20, bývá tam uvedeno 7g/l ale to obvykle nefunguje. Louh vychytává ze vzduchu vodu a CO2 a proto je nezbytné uchovávat jej v dobře zavřených nádobách. Protože louh mírně napadá sklo, není vhodná nádoba se zabroušeným skleněným uzávěrem. Použitý roztok vylijeme protože jeho koncentrace je nedefinovaná.

Vážení louhu

Vyvolává se v roztoku při pokojové teplotě, tak že krouživým pohybem promícháváme roztok v misce. Roztoku dáme do misky tak asi 1cm. Deska je přitom položena na dně misky fotoemulzí nahoru. Vyvoláváme při mírném umělém osvětlení. Doba vyvolání by měla být asi 2 minuty.

Pokud předlohou byl papír napuštěný zprůhledňovačem, je třeba desku před vyvoláním umýt vodou a mýdlem, nebo ji alespoň utřít do sucha, protože zprůhledňovač odpozuje roztok vývojky.

Deska ve vývojce Vyvolaný motiv

Bezpečnostní poznámka: Louh je silnou žíravinou, zejména v podobě peciček. Poleptání vyvolávacím roztokem mívá po čase (týden či dva) za následek sloupnutí kůže. To abyste se nedivili, vyzkoušeno.

Problém - ne a ne se vyvolat

Důvody bývají tyto:

  • Malá koncentrace vývojky
  • Moc vytvrzená emulze
  • Malá expozice
  • Extrémní tloušťka emulze

Občas se stává, že osvícená emulze se z desky nesmyje do dvou minut. V takovém to případě je možné použít jemný štětec k selektivnímu omytí problémových míst ale pokud se ale jedná o plošnou komplikaci je vhodnější zvýšit koncentraci roztoku přihozením jednoho zrníčka NaOH. Nesmí se ovšem stát že zrníčko při míchání "přeběhne" přes plošný spoj. V takto zasažených místech se emulze okamžitě rozpustí.

Obtížné vyvolání vzniká po dlouhodobém skladování desky nebo při přílišném vytvrzení fotoemulze za zvýšené teploty. Dalším možným důvodem je nedostatečná doba osvitu nebo zvětralá nebo vyčerpaná vývojka.

Problém - jak ji namočím nic nezbyde

Fotoemulze se po ponoření do vývojky okamžitě rozpustí. Typické důvody jsou:

  • Fotoemulze není vytvrzená
  • Vývojka je příliš koncentrovaná
  • Přílišná expozice, příliš průsvitná předloha
  • Deska nebyla uložena ve tmě

Problém - některá místa se neodleptají

I když se deska jeví vyvolaná, mohou na některých místech zbývat tenké neviditelné zbytky fotoemulze. Projeví se to tím, že po nanesení leptacího roztoku na desku v těchto místech nedojde ke změně barvy mědi. Měď je v těchto místech stále chráněna emulzí. Desku je možné umýt vodou a dokončit proces vyvolání.

Retuš

Protože je obtížné nanést fotocitlivou vrstvu dokonale, je občas třeba opravit drobné nedokonalosti, zejména místa s drobnými nečistotami. K zakrytí takových míst použijeme tenký lihový fix. Nadbytečnou fotoemulzi je možné opatrně odškrábnout ale bezpečnější je odškrábnout měď na hotovém plošném spoji.

Správně vyvolaná fotoemulze je (v místech, kde je) na svém povrchu hladká a lesklá. Je-li matná, je to známka toho, že už se začala rozpouštět ve vývojce a v těchto místech hrozí proleptání. Taková místa raději také vyretušujeme.

Leptání

Leptání v chloridu železitém

Bezpečnostní poznámka: Chlorid železitý FeCl3 není přímo zvlášť nebezpečný ale zanechává obtížně odstranitelné hnědé skvrny, které se na oblečení po čase mohou změnit v díry. Ruce v roztoku zbytečně nenamáčíme, po práci je důkladně umyjeme a ošetříme krémem.

Někdy se stává, že se i u dobře vyvolané desky při leptání postupně rozpustí fotoemulze na desce a dojde k odleptání mědi i v místech, kde evidentně fotoemulze byla. Může to být způsobeno tím, že je leptací roztok zásaditý a nedošlo tak k zastavení procesu vyvolávání fotoemulze. Pro nápravu stačí do leptacího roztoku přidat tak asi 10ml HCl (kyseliny chlorovodíkové) na 1l roztoku. Obvykle to není třeba, protože roztok chloridu sám o sobě bývá kontaminován zbytky kyseliny a není zásaditý a fotoemulzi nenapadá.

Vodorovné leptání

Způsobů leptání v chloridu železitém je hned několik. Nejrozšířenějším způsobem je použití misky, do které nalijeme vrstvu chloridu železitého rozpuštěného ve vodě. Plošný spoj poté položíme na hladinu stranou plošného spoje dolů. Pokud je horní strana plošného spoje suchá, zůstane deska plavat na hladině a leptací roztok s rozpuštěnou mědí klesá samovolně ke dnu misky. Proces leptání tak probíhá rychleji.

Destičku pokládáme na hladinu tak, aby pod ní nebyly bubliny. Osvědčilo se štětcem nejdříve opatrně rozetřít leptací roztok po celé ploše desky a pak ji položit na hladinu. V průběhu leptání je vhodné zkontrolovat, zda pod deskou není nějaká zapomenutá vzduchová bublina. Leptání neurychlujeme štětcem protože to emulze nesnáší.

Smočení povrchu desky Deska plave

V čerstvém chloridu leptání trvá asi 10 minut, ve vyčerpaném to může být i více než 1/2 hodiny. U jednostranných spojů je ke konci leptání vidět prosvítání motivu.

Motiv prosvítá - vyleptáno Vyndání vyleptané desky

Svislé (pěnové) leptání

Provedení se na první pohled zdá složité, ale není. Během leptání je do leptací nádoby vháněn vzduch, který zajistí promíchávání roztoku. Leptání probíhá rychle a kvalitně. Zdrojem vzduchu je vzduchovadlo pro akvárium napojené na skleněnou trubičku vhodného průměru.

Leptání dále pomůže ohřátí chloridu železitého alespoň na pokojovou teplotu. Osvědčená teplota je 20-30°C. Příliš studený chlorid (z nevytápěné dílny, garáže, sklepa) neleptá. K ohřívání chloridu je možné použít topné tělísko podobné jako se používalo pro akvária. Do skleněné zkumavky vložíme rezistor vhodné hodnoty, zasypeme suchým pískem a vršek utěsníme epoxidem. Teplotu můžeme regulovat pomocí zpětné vazby s (digitálním) teploměrem pomocí PC přizpůsobeného jako PLC nebo jednoúčelovým mikropočítačem třeba s procesorem PIC (vhodnější řešení).

Způsob leptání ve vertikální poloze DPS.

Leptání v kyselině chlorovodíkové

Bezpečnostní poznámka: Pozor, pracujeme s kyselinou a silným okysličovadlem. Je třeba dávat pozor hlavně na oči. Při zasažení okamžitě vypláchnout proudem vody. Proces uvolňuje dráždivé výpary, které napadají všechno kovové. Je nezbytné pracovat venku. Ruce do roztoku pokud možno nenamáčíme a v případě potřísnění je co nejdříve umyjeme. Samotný peroxid vodíku i v koncentraci 10% způsobuje popáleniny na kůži (bílé fleky).

Leptacím roztokem je směs kyseliny chlorovodíkové HCl a peroxidu vodíku H2O2. Peroxid vodíku je třeba použít s koncentrací alespoň 10%, lépe 30%. V nouzi lze použít i peroxidové tablety. Kyselina i peroxid se dá běžně koupit v drogerii.

Leptací proces probíhá bouřlivě a trvá jednotky minut. Roztok se značně zahřívá. Pokud roztok přestane leptat je třeba přidat peroxid. Použitý roztok se obtížně skladuje protože uvolňuje velmi agresivní výpary (chlorovodík) a peroxid se postupně rozkládá (a zbývá po něm voda čímž se snižuje koncentrace kyseliny v roztoku). Leptání v kyselině chlorovodíkové nelze pro domácí použití doporučit.

Leptání v kyselině dusičné

Bezpečnostní poznámka: Kyselina dusičná způsobuje vážné popáleniny a je nezbytné nepotřísnit sebe ani oděv.

Kyselina dusičná HNO3 je naštěstí pro běžného člověka nedostupná protože je velmi nebezpečná (způsobuje vážné popáleniny a používá se při výrobě výbušnin) a tak se tímto leptacím roztokem nemusíme zabývat.

Gravírování laserem

Zatím teoretická možnost, v praxi ji nemáme vyzkoušenou.

Mytí

Vyleptanou desku je třeba nejdřív důkladně umýt vodou a mýdlem aby se odstranily zbytky leptacího roztoku ze všech koutů motivu. Zbytky leptacího roztoku způsobují korozi desky, dělají se zelené fleky pod lakem a deska nejde pájet.

Umyta deska po leptání

Finální tvar desky

Deska je stále ještě pokryta fotoemulzí a tak je měď chráněna před korozí (nevadí že na ní saháme). Prvním krokem je ostřižení přebytečných okrajů pákovými nůžkami. Snažíme se střihat tak, aby na desce tak akorát zbyly obrysové čáry (proto tam jsou). Profesionální výrobci obrysové čáry nepoužívají místo toho používají značky na technologickém okolí desky a optické nůžky.

Finální stříhání desky Čisté ustřižení desky

Okraje se následně obrousí na listu smirkového papíru (K120) tak, aby akorát zmizely obrysové čáry. Desku držíme co nejblíže broušené hrany a přitlačujeme ji ke smirkovému papíru. Při broušení průběžně kontrolujeme, zda nevytváříme kulaté hrany. Je to tak snadné.

Broušení hrany desky Výsledek zabroušení hrany

Nakonec nezapomeneme srazit hrany a rohy. Táhneme 1x ve směru hrany desky. Na okrajích zmizí obrysová čára. Rohy jen lehce lízneme.

Sražení hran desky Výsledek sražení hrany

Povrchová úprava

Čištění

Fotoemulze se odstraňuje běžnými rozpouštědly (líh, aceton). Stačí větší kapka a utřít do hadru. Druhým krokem je důkladné vyčištění povrchu pískem na nádobí podobně, jako před stříkáním fotoemulze. Použijeme opět osvědčené Toro. Čistíme raději 2x protože kvalita čištění přímo určuje pájitelnost desky.

Mytí emulze Finální drhnutí mědi

Nanášení pájitelného laku

Po leptání je potřeba odstranit emulzi a neprodleně nanést pájitelný lak, aby nedošlo k oxidaci mědi. Emulzi odstraníme lihem nebo acetonem. Lak naneseme štětcem na plošný spoj položený vodorovně. Lak buďto koupíme, nebo připravíme rozpuštěním práškové kalafuny v acetonu. Líh není vhodný protože lak zůstává velmi dlouho lepkavý, lépe funguje aceton.

Lakování pajitelným lakem

Plošné cínování

Tato povrchová úprava je vhodná pro desky, které se moc nevydařily a které mají mnoho částečně poleptaných ploch. Dále je vhodná pro univerzální desky se kterými se bude intenzivně manipulovat. Cínování se provádí mikropáječkou a používá se minimální množství pájky ("cínu"). Před cínováním je nebytné desku natřít pájitelným lakem ale nemusíme čekat na jeho úplné uschnutí. Plošné cínování nelze provádět pistolovou páječkou, protože ta má příliš vysokou teplotu a pěšinky se odlupují. Desku nakonec umyjeme od zbytků tavidla (pájitelného laku).

Plošné cínování spoje Pocínovaný spoj

Profesionální výrobci plošných spojů provádí cínování tak, že ponoří desku do roztavené pájky a pak ji rychle vyndají a proudem horkého vzduchu odstraní přebytečnou pájku z povrchu. Technologie se jmenuje HAL (Hot Air Leveling).

Chemické cínování pomocí přípravku "cínovací lázeň" (dodává GM pod objednacím číslem 745-021) se neosvědčilo. Pájitelnost z čerstvého roztoku není sice špatná ale po několikanásobném použití roztoku se začnou vytvářet totálně nepájitelné povrchy. Patrně začnou vznikat nevhodné intermetalické slitiny Sn-Cu z nichž některé jsou extrémně nesmáčivé pájkou.

Alternativní úprava

Pokud se chystáme desku okamžitě po vyrobení osadit, je možné změnit postup tak, že desku nejdříve vyvrtáme, poté pomocí jemného smirkového papíru (hrubost 1600) pod vodou vyleštíme a hned bez lakování pájíme. Tento postup vyžaduje čistotu (nesahat na měď rukama) a rychlé zpracování aby měď nezoxidovala. Desku po osazení umyjeme od zbytků tavidla a nalakujeme ochranným lakem.

Vrtání

Vrtání desek provádíme nejlépe na stojanové vrtačce ať už jakéhokoliv typu. Důležitá je házivost, velikost vůle ložisek a nejmenší průměr vrtáku, který lze upnout do sklíčidla. Lze samozřejmě použít i ruční vrtačku, ovšem sníží se tím kvalita vyvrtaných děr protože je obtížné vrtat stejnoměrně a kolmo.

Vrtačka se stojanem

Otáčky se volí přiměřené průměru a kvalitě vrtáku, obvykle do 6000ot/min. Je vyzkoušené, že běžné vrtáky ze železářství se při rychlosti nad řekněme 10000ot/min. zničí už po pár dírách. Naproti tomu profesionální vrtáky vyžadují vyšší otáčky ale jsou velmi křehké a nedá se s nimi vrtat bez stojanu. Velmi snadno se lámou.

U každého návrhu plošného spoje je (má být) v adresáři CAM_DOC soubor DILL.PDF, který obsahuje náhled vrtání desky včetně tabulky použitých vrtáků. Průměry jsou v milsech, 1mils = 2.54um (tisícina palce). Nejsnazší je nejprve vyvrtat všechny díry jedním vrtákem, obvykle vyhoví průměr 0,7 až 0,8mm, a pak dle potřeby převrtat díry na větší průměr. Převrtání jde velmi snadno, protože už se nemusíme přesně trefovat. Pro hřebínky je optimální vrtání 0,9mm, hřebínky pak jdou přiměřenou silou zamáčknout do desky.

Amatérský potisk

Potisk se tiskne laserovou tiskárnou (kvůli trvanlivosti) na papírovou samolepku pro tisk na laserové tiskárně. Po vytištění je vhodné tisk zafixovat přestříknutím bezbarvým sprejem. Před nalepením potisku je nutné zahloubit díry na straně součástí. Stačí rukou otočit tlustším vrtákem. Než začnete tisknout z programu Adobe Acrobat zkontrolujte si, že není nastaveno zvětšování ani zmenšování stránky při tisku.

Nalepení potisku probíhá tak, že se deska ze strany součástek nejdříve navlhčí emulzí jaru a vody (případně tekutého mýdla a vody) a následně se na ni přiloží potištěná samolepka. Tím se dosáhne toho, že lze se samolepkou chvíli hýbat a je ji tak možno dobře sesadit s dírami v plošném spoji. Vody dáváme málo a jaru co nejméně, jen tolik, aby se dal vytvořit vodní film po celé ploše desky. Po uschnutí vody se potisk přestane hýbat a je možné jehlou propíchat dírky v místě vrtání. Větší otvory (asi od 2mm výše) protáhneme vrtákem, kterým jsme ty díry vrtali. Ne kroutit vrtákem, ale vrták jen svisle prostrčit. Funguje to jako nůžky, krásně se vystřihne otvor s hladkými hranami.

Amatérský potisk desky

Pouze na vaše riziko: Kdo je Spořínek, může samolepky šetřit tak, že vytiskne motiv na obyčejný papír a pak na ten papír přilepí odstřižený kus samolepky a celé to protáhne znova tiskárnou. Samolepka se lepí jen za horní okraj (ten okraj, který první leze do tiskárny) tak, že se odstraní cca 5mm krycího voskového papíru na zadní straně samolepky. Pokud se Vám stane, že se samolepka nalepí na fotoválec v tiskárně (což je při tomto postupu prakticky nemožné) vězte, že není nic ztraceno. Velmi opatrně se samolepka odstraní (nepoškrábat válec!) a zbytky samolepkového lepidla lze z válce umýt benzinem. Když budete mít kliku, tak benzin válci neuškodí. Ověřeno na tiskárně HP4200 a několika dalších.

Úsporný tisk potisku

Postup osazování

Obecný postup osazování je takový, že se součástky na plošný spoj osazují v takovém pořadí, aby si navzájem co nejméně překážely při pájení. Většinou tedy od nejmenších po největší vyjma součástek u kterých hrozí poškození statickou elektřinou nebo manipulací s deskou. Takové se osazují až na konec, případně do patice.

Pájení

Pájení je řemeslo a vyžaduje fortel. Bez tréninku to nejde. Žádný popis nebo návod moc nepomůže, mnohem lepší je chvíli pracovat pod dohledem zkušenějšího. Nejběžnější chybou začátečníků je to, že nepoužívají tavidlo a snaží se o pájení příliš vysokou teplotou podle zásady, když to nejde tak přitvrdíme. Největším nepřítelem pájení je kyslík a oxidace kovových povrchů, zejména při vyšší teplotě. Během tuhnutí roztavené pájky ve spoji se pájené povrchy nesmí vzájemně hýbat.

Terminologie

Pájení = spojování materiálů roztaveným materiálem o nižší teplotě tání aniž se pájené materiály roztaví. Pájet lze kovové i nekovové materiály, existují například skleněné pájky, kterými se pájí keramická pouzdra integrovaných obvodů.

Pájka = slitina kterou se pájí (taví se). Nejčastěji slitina cínu a olova (63% cínu, zbytek olovo, teplota tání 183oC). Pájka bývá lidově nazývaná "cín". V současné době se přechází na materiály bez obsahu olova. Používají se slitiny na bázi cínu (největší podíl ve slitině), mědi, stříbra, bizmutu, zinku a dalších kovů (desetiny procenta až několik procent). Teplota tání bývá značně vyšší než u olovnatých slitin (až 220oC).

Páječka = nástroj pro pájení. Lidově často nazývaná "pájka". Rozšířenými typy jsou mikropáječka s regulací teploty a pro hrubší práci stále oblíbená trafopáječka.

Tavidlo = přídavný materiál, obvykle na bázi kalafuny (pryskyřice stromů), který má za úkol odstraňovat oxidy, chránit spoj během pájení před kyslíkem a pomáhat roztékání pájky po pájených součástech.

Pistolová páječka

Pistolová páječka je v našich zemích stále oblíbeným a rozšířeným nástrojem. Její velkou výhodou je nízká cena (to nás bolí jen jednou), okamžitá pohotovost (nemusí se nahřívat), značný výkon (lze pájet i větší součástky) a schopnost transportu pájky (smyčka umí "nacucnout" pájku). Pájení vyžaduje značný cvik protože díky vysoké teplotě smyčky snadno dochází k přehřátí a tím i k oxidaci pájeného spoje. Nelze pájet bez použití tavidla. Pro běžnou práci se jako tavidlo používá kalafuna.

Pro práci s běžnými drátovými součástkami je vhodná. Pro práci se SMD použijeme smyčku z tenčího drátu (průměr 0,8mm, "tlustý zvonkový" drát) a použijeme pastové tavidlo. Při troše šikovnosti lze zapájet i velmi jemné součástky. Dává se minimum pájky aby se spoje neslily.

Pájení pistolovou páječkou

Vzhledem k tomu, že u pistolové páječky tečou smyčkou značné proudy řádu 100A je to nástroj nebezpečný pro citlivé součástky. Zejména nebezpečný je okamžik zapnutí a vypnutí, který generuje veliká přepětí. Běžné digitální součástky to snesou bez problému, ale citlivé analogové obvody (přesné operační zesilovače, vysokofrekvenční obvody ale i některé rychlejší digitální obvody) je bezpečnější pájet mikropáječkou.

Mikropáječka

Dnes již jsou ceny mikropáječek rozumné a pro jemnou práci jsou vhodné. Je nezbytné aby páječka měla regulaci teploty ale vůbec nemusí být digitální. Nejvhodnější hrot má tvar malého šroubováku se šířkou plošky tak asi 1mm. Jemnější (ostré) hroty jsou potřeba výjimečně pro extra jemné práce (pájení součástek s roztečí 0.5mm), pro běžnou práci se ostré hroty nehodí protože nedokážou přenést teplo a prohřát spoj. Vybíráme typ, u kterého je samostatně vyvedená kostra pájecího hrotu na zdířku. Užije se to při pájení součástek extrémně citlivých na přepětí a statickou elektřinu.

Pájení mikropáječkou

Nikdy neotíráme hrot do ničeho jiného než do navlhčené přírodní houby. Hrot je uvniř měděný aby dobře vedl teplo a na povrchu je pokovený železem aby nemohla roztavená pájka k mědi. Pokud se tato železná vrstva poškodí, dojde k postupnému rozpuštění mědi hrotu v roztavené pájce a pájka hrot doslova "vyžere".

Tavidlo

Tavidlo a ruce jsou nejdůležitější pro úspěch pájení. Tavidlo má za úkol redukovat oxidy kovů, chránit pájený spoj po dobu pájení před oxidací a usnadňovat roztékání pájky. Tavidla pro elektroniku jsou založena na kalafuně a případných aktivačních přísadách.

Pro běžné pájení (zejména pistolovou páječkou) je vhodným tavidlem obyčejná kalafuna (přečištěná pryskyřice). Při pájení se kalafunou nešetří. Kalafuna bývá také základem laků pro lakování plošných spojů po jejich (zejména amatérské) výrobě. Kalafunu není nutné z plošného spoje mýt, protože za studena není korozivní ale je to vhodné. Silnější vrstva kalafuny praská a odlupuje se, zuhelnatělé zbytky kalafuny mohou být částečně vodivé.

Kalafuna

Pro práci se SMD a pro práci s mikropáječkou je vhodné použít pastovité tavidlo, které se nanáší přímo na pájené místo. Používá se minimální množství. Na závěr je vhodné plošný spoj umýt protože aktivační příměsi mohou být korozivní. Základem pastovité pájecí pasty bývá opět kalafuna nebo umělá pryskyřice.

Nám se osvědčilo tavidlo TSF6516 dodávané firmou AMTECH z Brna, které se dodává v kartuších 10ml.

Tavidlo v původním balení

Je vhodné naplnit tímto tavidlem injekční stříkačku 2ml nebo insulinovou stříkačku (má menší píst a to je výhodné, snadněji se vytlačuje) a opatřit ji zbroušenou jehlou velikosti 10-15 (největší co v lékárně mají).

Tavidlo v příručním balení

Licna

Licna je plochá pletenina z tenkých měděných drátků napuštěných tavidlem. Používá se k odstraňování přebytečné pájky. Místo s přebytkem pájky se skrz licnu prohřeje hrotem mikropáječky a síly vzlínavosti zařídí, že se roztavená pájka nasaje do licny. Nejčastěji ji použijeme k očištění pájecích plošek po odpájení SMD součástek z desky při opravě a pro odstranění zkratů mezi vývody SMD součástek, když jsme použili příliš mnoho pájky.

Licna v obvyklém balení Schopnost nasát pájku

Při práci s licnou samozřejmě také používáme nějaké tavidlo (pastovité tavidlo pro SMD, kalafunový lak a podobně).

Osazování SMD součástek

Pro ruční osazování SMD součástek je klíčovou záležitostí vhodné pastové tavidlo. Další důležitou pomůckou je jemná pinzeta. Postup osazení pak vypadá tak, že na plošky určené pro SMD součástku naneseme malé množství tavidla a pinzetou pak usadíme součástku do tavidla aby se přilepila, přimáčkneme ji k plošnému spoji (jehlou, pinzetou) a páječkou s nepatrným množstvím pájky (cínu) ji prohřejeme. Pájka (cín) na nožičce součástky vytvoří hladký přechod na plošku spoje.

Pájení drobných SMD

Při pájení integrovaných obvodů nejprve připájíme 2 protilehlé vývody, pod lupou zkontrolujeme zda jsme se trefili, a pokud ano, zapájíme zbytek vývodů a opět zkontrolujeme výsledek.

Připájený IO

Kdo má jen trafopáječku udělá si do ní smyčku z tenčího drátu (průměr 0,8mm, tlustý zvonkový drát). Mikropáječka má výhodu v tom, že se s ní snáze udrží vhodná teplota při pájení spoje a neohrožuje citlivé součástky statickou elektřinou a elektromagnetickými impulsy při pájení. Topným drátem trafopáječky teče značný proud řádu 100A a vytváří silné magnetické pole. Magnetické součástky se pak lepí na smyčku.

Osazování klasických (ne-SMD) součástek

Při osazování obyčejných součástek postupujeme tak, že nožičky součástky prostrčíme dírkami v plošném spoji, součástku umístíme do vhodné výšky nad plošný spoj a odštípneme přebytečné části nožiček (cca 1-2mm nad plošným spojem). Na očko trafopáječky nabereme trochu pájky (lidově cínu), páječku vypneme a očko krátce ponoříme do kalafuny. Páječku zapneme těsně před přiložením na místo spoje a počkáme, než se pájka rozteče po plošce a nožičce součástky. Očko páječky sundáme a vypneme. V případě že se pájka neroztekla po celém obvodu nožičky, postup opakujeme.

Kdo má vhodné tavidlo pro SMD může jej použít i zde. Stačí nepatrné množství nanést na zastřižené vývody.

Finální úprava desky

Finální úpravy děláme proto, aby desky pěkně vypadaly, nepodléhaly korozi a netvořily se na nich polovodivé cesty závislé na vlhkosti. Zvýší se spolehlivost a opravitelnost.

Mytí

Největší nečistoty lze odstranit mechanicky (odloupeme kalafunu) a dále vhodným organickým rozpouštědlem (například aceton) desku umyjeme tak, až se na desce nedělají mapy a deska nelepí. Rozpouštědlo si odlijeme v malém množství do víčka abychom si neznečistili obsah celé plechovky rozpouštědla. K mytí používáme malý štětec na opakované nanášení rozpouštědla na desku. Rozpuštěné nečistoty z desky nabíráme na štětec a ten utíráme do hadru. A tak mockrát dokola. Pokud je deska opatřena papírovým potiskem musíme postupovat velmi opatrně tak, abychom nerozpili potisk. To je velmi obtížné ale výsledek stojí za to.

Neumytá deska po osazení Umytá deska

Profesionální výroba používá ultrazvuk a speciální čistící prostředky na bázi organických rozpouštědel a vody. Finální mytí se provádí demineralizovanou vodou. Voda elektronice nevadí pokud je čistá a zařízení není pod proudem (pozor na baterie).

Lakování

Poslední operací je lakování ochranným lakem. Lak je možné koupit nebo lze v nouzi použít rozpuštěnou kalafunu v acetonu. Kalafuna poměrně dlouho lepí než zaschne. Pokud je plošný spoj celý pocínovaný není lakování třeba.

Nalakovaná osazená deska

 

 

Výroba plošných spojů fotocestou - zhrnutie

Diskusi k tomuto článku a spoustu dalšího najdete na www.mcu.cz
V tomto návodě jsou shrnuty mé zkušenosti s výrobou DPS a zároveň jsem do něj zahrnul tipy a triky, které byly postupně zveřejněny v konferenci při WWW.HW.CZ a osvědčily se mi. Návod je napsán formou postupných kroků, které by se měly dodržet pokud má být výsledek odpovídající vynaloženému úsilí.
Výroba není složitá, ale chce určitou praxi. Nenechte se odradit pokud první výsledky nebudou dokonalé. Domácí výroba je vhodná, pokud potřebujete jeden až několik málo kousků desky a požadujete slušnou přesnost nebo takřka profesionální vzhled. Pokud potřebujete víc než cca 20 kusů vyplatí se jejich výrobu zadat profesionálům. Z toho plyne omezení této metody na kusovou výrobu nebo prototypové série. Dalším důvodem pro domácí výrobu může být rychlost, s jakou máme desky hotové. Při profesionální výrobě obvykle musíme několik dnů čekat, zatím co popisovaným postupem můžete mít DPS hotovou za 1,5 - 2 hodiny

  1. Nejprve si vyrobíme klišé pro osvícení DPS. Já pro jeho tisk používám laserovou tiskárnu HPLJ1100. Mám vyzkoušené i tiskárny HPLJ5L, HPLJ6L, HP4V a HP1200. Výsledky jsou zcela srovnatelné. Kamarád mi kdysi doporučoval používat originální (ne renovovaný) toner. Zatím jsem neměl potřebu se jeho doporučení nedržet. Tisknu na průhlednou fólii do laserových tiskáren. Tu lze za cca 10kč koupit v každém lepším papírnictví. Používejte tlustší fólie bez ochranného papíru. Takové ty teninké s ochranným papírem se prý značně kroutí a průchodem tiskárnou se deformují – nezkoušel jsem. Kdysi jsem zkoušel tisknout klišé také inkoustovou tiskárnu HPDJ600 a tisk na originální fólii HP pro inkoust, ale výsledky byly odstrašující. Dnes jsem ale z mnoha stran slyšel, že moderními inkoustovými tiskárnami lze dosáhnout stejně dobrých výsledků jako z laserové tiskárny – nevím nezkoušel jsem.
  2. Klišé se na fólii vytiskne tak, aby se potištěnou stranou přitisklo na měď. Kdyby byl obraz DPS o tloušťku fólie nad deskou, byly by okraje výsledných spojů rozostřené a podleptané. Pokud máte v návrhovém systému obraz DPS v pohledu ze strany součástek (např. Eagle), vytisknete obrazec tak jak je na obrazovce (nezrcadlíte) a před expozicí klišé přitisknete tonerem na měď.
  3. Po vytištění ještě klišé není příliš kvalitní. pokud se na něj podíváte proti světlu zjistíte, že je obrazec mírně průsvitný. Musíme tedy nějakým způsobem zvýšit kontrast filmu. Já k tomuto účelu používám černou fixu na školní tabule. Ta se do toneru zažere, a z čisté fólie ji snadno setřete. Nejprve fixou začerněte celou plochu DPS a nechte cca 10 minut zaschnout. Pak fixu z ploch bez toneru setřete jemným suchým hadříkem nebo papírovým kapesníkem. Pozor na mechanické poškození jemných motivů DPS – pracujte opatrně. Při začerňování DPS se snažte pokud možno nevracet na již začerněná místa. Rozpouštědlo obsažené ve fixu naleptává toner a pokud po chvíli přejedete stejné místo porušíte celistvost toneru. Časem jsem zjistil, že fixa rychle vysychá. Doplňuji ji tedy lihem a ten zdaleka není vůči toneru tak agresivní. Možná by stálo za úvahu fixu hned po zakoupení nechat otevřenou a až vyschne doplnit ji lihem. Když se po setření fixu podíváte na film proti světlu zjistíte, že je dokonale černý a neprůsvitný. Pozor na malé dírky – může se stát, že zůstanou po setření fixu černé. Musíte se k nim vrátit a opatrně z nich fix vytřít. Pokud se stane, že je někde toner porušen, můžeme poškozené místo vyretušovat černou lihovou fixou. Tím máme hotové klišé.
  4. Existují i další způsoby jak zvýšit kontrast filmu. Někdo vytiskne filmy dva a slepí je přesně na sebe a tak zdvojnásobí kontrast. Další lidé tisknou na běžný pauzák a film na cca 2 hodiny vystaví v uzavřeném prostoru působení acetonových par (zavřete do krabice s hadrem namočeném v acetonu). Toner prý páry částečně naleptají a on se sleje v jednolitou černou vrstvu. Já tyto způsoby nezkoušel, trik s fixou mi vyhovuje.
  5. Jako základní materiál pro výrobu DPS slouží jednostranně nebo oboustranně plátované kuprextitové desky. Můžete použít i hotové světlocitlivé desky, které se prodávají v GES, GM Electronics apod. Fotocitlivá vrstva těchto desek bývá mnohem odolnější než vrstva nastříkaná Pozitivem 20. Má to ale taky nevýhody. Jednak vysokou cenu, jednak tyto desky bývají poškrábané, zprohýbané nebo jsou pokryty fotocitlivou emulzí jen zčásti. Bývají rovněž vyrobeny z podřadného kuprextitu, který se nehodí pro speciální účely jako např. vysokofrekvenční obvody apod. Proto dnes již bez vyjímek používám pro nanesení fotocitlivé vrstvy sprej Pozitiv 20. Ten lze zakoupit v GES, GM a podobných prodejnách. Jeho cena je poměrně vysoká, ale stojí to za výsledky, které jím lze dosáhnout.
  6. Příprava desky k nastříkání není složitá, ale důležitá. Odstřihněte desku na všech stranách o cca 5mm větší než skutečná velikost DPS. S tímto odpadem se prostě musíme smířit. Desky stříhám na malých a ostrých pákových nůžkách. Ty Vám desku nezprohýbají. Pokud má deska na okrajích otřepy či nerovné okraje odstřihněte je. Deska musí být co nejlépe rovná bez prohnutí či otřepů aby k ní bylo možné film s obrazem DPS dokonale po celé ploše přitisknout. Odstřiženou desku je nutné dokonale vyčistit. To je jeden ze základních předpokladů dobrého výsledku. Já na čištění používám velmi jemnou ocelovou vatičku bez jakýchkoliv chemikálií. Tou vyleštím měděnou vrstvu desky do zrcadlového lesku. Jiní kolegové používají chemické čištění – různé prášky na nádobí, TORO, Jemný smirkový papír, plavenou křídu, školní gumu a další přípravky. Řadu z nich jsem taky vyzkoušel, ale ocelová vatička se mi osvědčila nejlépe. Koupil jsem ji v Baumaxu. Po vyleštění povrch mědi otřete měkkým čistým hadříkem, který nepouští chlupy. Pak již samozřejmě na desku nesmíte sahat, nechali byste mastné otisky.
  7. Tento návod nezahrnuje výrobu oboustranných desek. Bohužel s těmi jsem zatím dokonalých výsledků nedosáhl, takže to radši nechám někomu povolanějšímu. Problém je v dosažení dokonalého soutisku obou stran. Pokud máte filmy posunuté o 0,2mm, výsledek již vypadá jemně řečeno neprofesionálně. Pokud potřebuji desky pro VF účely, jsou obvykle vyrobeny z oboustranné desky, kde se jedna strana ponechá celá jako stínění. Pak nejprve tuto stranu po očištění ocelovou vatičkou nastříkám běžným nitro autoemailem ze spreje a nechám zaschnout. Tím mám tuto plochu chráněnou proti vyleptání a dál pokračuji jako u jednostranné desky.
  8. Teď jsme se dostali k nejkritičtější fázi výroby – nastříkání fotocitlivé vrstvy. Na tomto kroku záleží konečný výsledek. Nejdůležitější předpoklad je co nejčistší prostor, ve kterém DPS stříkáme. Pokud nám na desku spadne zrníčko prachu odpudí emulzi ve svém okolí a v laku máme díru. Já stříkám v běžném čistém bytovém prostoru, četl jsem doporučení stříkat v koupelně – tam bývá vlhko a prašnost je omezená. V žádném případě nestříkejte venku nebo někde ve stodole – prach vám nedovolí udělat kvalitní vrstvu.
  9. Vyleštěný kuprextit položte na vodorovnou podložku. Pokud nebude DPS vodorovná, lak steče ke kraji a deska je nepoužitelná. Nastříkejte stejnoměrnou vrstvu tak, aby její barva byla tmavě zelená, ale ne do černa. Barva napovídá o tloušťce vrstvy. chce to cvik a pár pokusů, než se naučíte odhadovat správný odstín. Po nastříkání se zhrozíte. Deska je flekatá jak mourovatá kočka. Vypadá to strašně ale to je normální. V žádném případě nepropadněte panice a nezačněte stříkat druhou vrstvu. Tím byste teprve desku opravdu zničili druhá vrstva se totiž neslije s tou první a je zle. Pokud vyčkáte, zjistíte, že se stal zázrak. Ty fleky se během cca 2 – 3 minut slijí dohromady a vytvoří dokonalou jednolitou vrstvu. Když jsem to viděl poprvé, nevěřil jsem vlastním očím. Lak vytvoří dokonalou vrstvu a jeho přebytek se usadí na okrajích desky. Proto jsme ji ustřihli o 5mm větší. Vyčkáme nějakou dobu (10 – 15min) až není lak tekutýa potom můžeme s deskou manipulovat. Lak se při běžné pokojové teplotě vytvrdí až za 20hod. Vytvrzení lze výrazně urychlit zvýšením teploty. Při teplotě 70°C má vytvrzení emulze trvat asi 15min. Proto jsem si postavil speciální termostatovou topnou desku, na kterou položím DPS, ohřeji na 70°C a vytvrzuji pro jistotu asi 45min. Samozřejmě můžete použít termostatovanou troubu nebo jiný prostředek pro ohřátí desky. tvořivosti se meze nekladou. Po vytvrzení je deska připravená k expozici.
  10. Od okamžiku nastříkání již pracujeme s fotocitlivým materiálem. Na běžné světlo sice vrstva není příliš citlivá, přesto se ale vyvarujte přímému světlu, a pokud potřebujete desku uchovat delší dobu, musí to být ve tmě. Při práci zatahuji závěsy a pracuji v přítmí. Není potřeba temná komora.
  11. Než se pustíme do expozice, musíme mít vhodný zdroj světla. Naprostá většina lidí, kteří používají fotocestu pro osvit používají rtuťové výbojky. Použít lze např. výbojku RLV125 nebo její ekvivalent – já používám výbojku Philips HPL-N 125W. Je to běžná výbojka, jaká se používá v pouličním osvětlení. Do série s výbojkou musí být zapojena odpovídající tlumivka 125W. Obojí jsem koupil v obchodě, kde se prodává elektroinstalační materiál. Výbojku jsem umístil do plechového reflektoru. Ten je ale již notně zrezavělý, takže světlo příliš neodráží. Některé prameny doporučují rozbít baňku výbojky a ponechat jen vnitřní část, která produkuje ultrafialové světlo. Baňka je Pokud tuto úpravu chcete provést, obalte baňku hadrem, výbojku uchopte za patici a sevřete přes hadr baňku ve svěráku. Opatrným přitahováním svěráku baňku rozmáčkněte. Přitom nesmíte porušit vnitřní část výbojky. Odbalíte hadr, vysypete střepy a máte výbojku, která produkuje mnohem více ultrafialové světlo a tedy stačí kratší expozice. Já ale používám výbojku s nerozbitou baňkou a funguje to bez problémů. Někteří lidé používají také jiné zdroje ultrafialového světla. Obvykle jsou však podstatně dražší. Používají se např. horská sluníčka, několik ultrafialových zářivek vedle sebe, nedávno jsem slyšel o obličejových soláriích které prý taky fungují. Nicméně patrně nebude náhodou, že většina lidí používá výbojky.
  12. Světelný zdroj máme, připravenou fotocitlivou desku taky, takže můžeme exponovat. DPS položte na tvrdou rovnou desku citlivou vrstvou nahoru. Já používám prknénko na krájení velikosti cca A4 a tloušťky asi 2cm. Deska je z výroby zabroušená do roviny a je pro tento účel vhodná. Na fotocitlivou vrstvu přiložte připravené klišé tonerem k citlivé vrstvě. Aby byl film dokonale přitisknutý k desce, přikryjeme desku a film skleněnou tabulí tloušťky cca 4 – 5 mm. Já žádné další závaží nebo přítlačné mechanizmy nepoužívám. Film je přitlačen pouze vahou skleněné tabule velikosti A4. Jiní lidé používají růžné pružinové přítlaky, závaží nebo dokonce vakuové pumpy, které vyčerpají vzduch mezi sklem a podložkou a tím dojde k přitisknutí filmu. Bezesporu je lepší pokud je film k DPS nějakým mechanizmem přitlačován.
  13. Asi 5 minut před vlastní expozicí zapněte výbojku aby se stihla naplno rozsvítit. Po rozsvícení podložku s DPS a sklem umístěte pod osvětlovací těleso. Doba expozice je asi 20 minut a vzdálenost výbojky od DPS asi 40cm. Že byla deska osvícena poznáte podle zeleného nádechu osvícených ploch.
  14. Teď se potřebujeme zbavit laku z osvětlených ploch. To provedeme tak že desku potopíme do misky s vývojkou a vyčkáme až se osvětlený lak rozpustí a odplaví. Tomu napomáháme pohybem misky, aby byla vývojka v pohybu a přelévala se přes desku. Vyčkáme tak dlouho, dokud se dokonale nevyvolá obrazec DPS. Pak vyjmeme desku z vývojky a pečlivě omyjeme vodou. Vývojku vyrobíme rozpuštěním 7g hydroxidu sodného v 1 litru vody. Lze rovněž koupit již namíchaná. Vývojku můžete uchovat delší dobu a používat opakovaně. Dobře si prohlédněte kvalitu vyvolaného obrazce. Případné kazy můžeme ještě opravit lihovou fixou. Pokud ve větších plochách prosvítá měď došlo k prosvícení ploch a po vyleptání by byly plochy poleptané. Toto nelze opravit. Očistěte emulzi
  15. Vyvolanou desku můžeme vyleptat. Já používám na leptání roztok kyseliny solné, která se kupuje v drogerii a 3% peroxydu vodíku, který lze koupit v lékárně. Výhodnější je koupit 1l 30% peroxidu a naředit si ho dle potřeby. Leptací roztok se připravuje až těsně před leptáním. Desku opatrně položíme leptanou plochou na hladiny leptacího roztoku. Díky povrchovému napětí se deska udrží na hladině a zůstane plavat. Neumím to vysvětlit, je ale známo, že takto je leptání podstatně rychlejší. Trvá to přibližně 5 minut. Pak desku otočíme a ponoříme do leptacího roztoku. Tak můžeme sledovat konec procesu leptání a vytáhnout desku přesně po ukončení leptání aby nedošlo ke zbytečnému podleptání. Po leptání desku omyjeme vodou, osušíme a ocelovou vatičkou očistíme z desky fotocitlivý lak. Doba leptání je závislá na teplotě roztoku. Ta se někdy vlivem probíhajícího chemického procesu zvětšuje. To může být nebezpečné, protože při vyšších teplotách je leptací roztok agresivní i k laku a mohlo by dojít k podleptání. Proto pokud leptáme větší plochy použijeme větší množství leptacího roztoku a mírně ho naředíme.
  16. Teď už zbývá jen desku vyvrtat. Většinu děr pro běžné součástky vrtám vrtákem 0,8mm. Bohužel běžné vrtáky vydrží velmi málo – desítky děr. Tvrdokovové vydrží o něco déle, ale neodpovídá to jejich ceně. Před časem jsem koupil tvrdokovový kopinatý vrták a to je hotový zázrak. Vyvrtal jsem s ním již tisíce děr a vrtá stále jako nový. Ale pozor! K vrtání musíte používat kvalitní vrtačku se stojanem. Nesmí dojít ke chvění – vrták je velmi pevný, ale křehký. Nezkoušejte vrtat v ruce. Já používám vrtačku Proxxon FSB 12/E a stojan. Pak můžete bezpečně vrtat bez ohrožení vrtáku. Vrták má sice doporučené otáčky cca 20 000ot/min, ale já vrtám jen cca 5000ot/min. Kopinaté vrtáky dodává firma Proxxon a v katalogu je má i GES Electronics. Kopinatými vrtáky vrtám díry 0,8, 1 a 1,2mm. Ostatní díry již běžnými vrtáky.
  17. Pokud vyrábíme desky pro VF, bývá vrchní fólie celistvá a kolem vývodů součástek je třeba odfrézovat isolační kroužky. Nejprve nožem ořízneme otřepy vzniklé vrtáním děr. Na frézování izolačních kroužků používám speciální frézičku vybroušenou ze stopky vrtáku 3mm. Ta se podobá plochému vrtáku na dřevo. Střední trn nasadíme do vyvrtané díry a břity odfrézujeme měděnou fólii kolem díry.
  18. Tím je deska hotová. Zbývá už jen desku vyleštit do zrcadlového lesku a okamžitě natřít pájitelným ochranným lakem. Já používám kalafunový lak. Jde o řídký roztok kalafuny v lihu. Pokud použijete roztok příliš hustý špatně schne a lepí i po dlouhé době. Méně je v tomto případě více. Někdo též kalafunu rozpouští v nitroředidle. Prý to lépe zasychá. Já jsem ale s roztokem v lihu spokojen a navíc nesmrdí tak nepříjemně jako nitroředidlo. Po zaschnutí laku je deska hotová a připravená k použití. Díky použití kalafunového laku

 

 

Ponuka

 

Ručný označovač cien dvojradový, je určený pre označovanie cien do obchodných prevádzok

Vhodné na značenie cien v Sk aj v EUR + písmená. Ručný označovač cien dvojradový, je určený pre označovanie cien do obchodných prevádzok. Vhodné na značenie cien v Sk aj v EUR.  Obe riadky sú číselné + označenie Sk, EUR.

 

 

 

Sada 2 SIM 1 je zariadenie, pomocou ktorého môžete vložiť až dve SIM karty do jedného telefónu

Môžete tak ľahko z Vášho telefónu spraviť telefón pre dve SIM karty. Okrem toho Vám 2 SIM 1 karta umožní i manipulovať s týmito dvomi SIM kartami, čo napríklad znamená, že dovolí používateľovi prepínať medzi dvomi číslami alebo mobilnými sieťami.

 

 

Plazmová lampa s modrým efektom - plazma 508a MAXI guľa

Plazmová lampa so super veľkou sklenenou guľou. Vo vnútornej časti sa neustále prejavuje plazmová aura – efekt je veľmi príjemný na relaxáciu, a po jej dotknutí sa hneď plazmové svetlo začne meniť, jedná sa o veľmi neobvyklý efekt ktorý riadite len vy pohybom rúk...
Celková výška lampy je 29cm.

 

Rádio FM vysielač v digitálnej HI-FI stereo kvalite.

MP3-MP4 Vytvorte si svoje vlastne rádio a vysielajte v digitálnej HI-FI stereo kvalite.
FM Transmitter Digital STEREO Vám hudbu z MP3 prehrávača prenesie vzduchom do Vášho autorádia.
Dané zariadenie prenáša z Vášho MP3 prehrávača alebo počítača stereo hudbu do Vášho autorádia, alebo prijímača doma v byte a to v stereo kvalite.

 

Termostat AURATON 2020, programovateľný termostat s rozlíšením 0,25°C

NOVINKA !!!   Meranie teploty s rozlíšením 0,25°C, samostatné programovanie soboty a nedele, osem teplotných úrovní, počítadlo prevádzkových hodín kotla, programovateľná hysterézia, econo časovač, temperovací režim, krok programovania času je 1 minúta.

 

Detektor na odhalenie bezdôtových kamier a ploštíc AJ-01CD

Detektor ktorý vám pomôže odhaliť skryté sledovacie zariadenia ako napríklad bezdrôtové kamery prípadne ploštice. Zariadenie je miniatúrnych rozmerov a dá sa nosiť ako kľúčenka. Spoľahlivo detekuje frekvencie od 900MHz do 2400MHz. Výrobok je vhodným darčekom a prestíž v odhaľovaní frekvenčného žiarenia v miestnosti.a.

 

Bezdrôtová miniatúrna farebná kamera AJ-007S

AJ-007S je špionážna kamera s PINHOLE objektívom ktorý má priemer len 2mm tým pádom sa výborne uplatní napríklad na sledovanie rôznych priestorov cez malý otvor. Rozmery tejto kamery sú 2x2x2 cm.

 

Rádiostanica Alinnco DJ-S45CQ. Vysialcí dosah až 20km

Novinka medzi PMR/LPD rádiostanicami, uvedená na trh v máji 2006. Prevádzka rádiostanice je bez poplatkov a zvláštnych licencií.

 

 

Ponuka

Ponuka do vypredania slov !!! Máte záujem o doménu III rádu www.firma.market.sk ???

Nedajte sa predbehnúť ! Nutné zaslanie kópie živno-listu a doména zhodná z Vašou firmou je Vaša.

Píšte na mail@market.sk

www.Mercury.market.sk
www.tesco.market.sk
www.nieco.market.sk
ALEBO ?
www.Super.market.sk
www.shop.market.sk
www.Wan.market.sk
www.Art.market.sk
www.Drogeria.market.sk
 
 

Máte doma llimatizáciu a potrebujete náhradné diely ?

 

Najnovšie technológie v elektronike

Najnovšie technológie v elektronike II

 

Copyright © 2oo7 Market.sk | All right reserved | valid XHTML 1.0, css2 | pagerank 4 | Sitening 90